Tomáš Klapka

Komentář ke článku Jana Šíchy: Deset kliků, než kliknete.

Vážený pane Šícho, přímá demokracie neznamená nutně, že budeme všichni volit z gauče v obýváku. Přímá demokracie může fungovat i s urnami a papírovými volebními lístky. Stejně tak může fungovat elektronicky za pomocí volebních terminálů, které by nahradily urny ve volebních místnostech.

I kdyby se hlasovalo online, tak většina online volebních systémů počítá s možností hlasujícího kdykoliv během doby hlasování svůj hlas změnit. Takže spíše naopak má volič oproti klasickým papírovým volbám více času si to v hlavě, jak se říká rozležet.

Co se týče argumentu trestu smrti, tak Švýcarsko trest smrti nemá od roku 1942. Trest smrti vídám často ve státech, kde přímá demokracie není, takže spojovat trest smrti s přímou demokracií je nesmysl.

Dále píšete, že byste na druhou stranu přímou demokracii, resp. referenda, uvítal jen v určitých otázkách, a proto byste nechal občany jen jednou za čas vybrat jedno referendum. Ono to tak ale funguje, sice nepřímo, již nyní. Jednou za čtyři roky si zvolíme zástupce ze stran, se kterými se málokdo může ztotožnit na 100 %, a tak si vybíráme pro nás zásadní otázky z jejich programu.

Zřejmě vám nedochází princip zastupitelské demokracie. Volíme si zástupce, aby nás reprezentovali. Zástupce volíme proto, abychom nemuseli každý den rozhodovat o mnoha různých problémech. Protože nás takový volený reprezentant pouze zastupuje, nesmí existovat témata, o kterých mohou rozhodovat jen zástupci a lid ne. Měli bychom mít kdykoliv možnost rozhodovat o všem, o čem může rozhodovat náš zástupce, pokud si to budeme přát.

Tvrdíte-li, že občané by neměli mít možnost rozhodovat o některých otázkách, o kterých mohou rozhodovat volení zástupci, pak stavíte některé lidi nad druhé, a to už bohužel není demokracie.

Trošku jsem neporozuměl odstavci o rozdělení Československa. Jestli to měl být argument proti přímé demokracii, tak pokud se nepletu, tak podle veřejného mínění tu secesi většina lidí nevítala. Lid o ní nerozhodl. Nikdo se jej neptal. Otázkou sice je, zda by bylo lepší, kdybychom se nerozdělili, ale i kdybychom rozhodli pro zachování společné republiky, zodpovědnost bychom měli my, lid, a mohli bychom se z toho ponaučit.

Podle Masaryka demokracie mimo jiné vyžaduje trvalý vývoj, zdokonalování a iniciativu ve všech oblastech veřejného života. A já tvrdím, že zdokonalovat se nemůžeme, dokud nebudeme mít možnost se do rozhodování více zapojit a nést za něj přímou zodpovědnost.

Na závěr mého komentáře bych chtěl upozornit pana Šíchu na existenci internetu jako média. Vyrůstá nová generace, která tráví na internetu zásadně více času než u televize nebo rádia. Každý má na internetu možnost konfrontovat názory jiných. Tento můj příspěvek je toho důkazem.

Obracím se na vás jako pirát, který stahuje a kopíruje vaše díla, a dále je sdílí dalším, a to zcela zdarma. Chtěl bych vás seznámit s několika fakty, které si zřejmě vůbec neuvědomujete a nebo je záměrně přehlížíte.

Současné technologie usnadnily sdílení natolik, že se stalo masovou záležitostí. Je pochopitelné, že se jako autoři bojíte o svůj zisk, a je pochopitelné, že se o zisk bojí vaši vydavatelé a nakladatelé. Je pochopitelné, že nás přirovnáváte ke zlodějům a že se nás snažíte zastavit.

Podívejme se tedy, co s tím vy, jako autoři, můžete udělat.

Jak může autor zabránit sdílení svých děl? Podle mě existují jen tři možnosti.

První možnost je změnit společnost tak, aby nesdílela, aby každý chápal, že autor tak přichází o zisk, který ze sdílení svého díla chce. Chcete-li jít touto cestou, tak vám přeji hodně štěstí, protože věřím tomu, že sdílení informací a umění je člověku naprosto přirozené.

Druhá možnost je důkladnější sledování internetu a uživatelů internetu. Tato cesta je velmi nebezpečná a neúčinná. Nebezpečná je proto, protože by váš poskytovatel internetu musel shromažďovat informace o tom, co všechno na internetu děláte, a dále tyto informace předávat policii. Nevím jak pro vás, ale pro mě je to nepřijatelný zásah do mého soukromí. Neúčinná je tato cesta v tom, že existují technologie, kterými lze veškerý provoz zašifrovat, a tím i obsah komunikace před zraky poskytovatelů i policie znečitelnit. Piráti tyto technologie ovládají velice dobře, takže sdílení se tímto neomezí, a pokud ano, tak jen dočasně, než piráti přejdou na tyto technologie hromadně. Takovéto sledování by naopak odnesli lidé, kteří často ani na internetu nesdílí, a nejsou schopni si šifrování zajistit, čili i drtivá většina vás, autorů.

Protipirátské aktivity, žaloby na provozovatele serverů, exemplární tresty obyčejných lidí a nelogicky spočítané výše škod piráty od sdílení neodrazují, naopak piráti se proto mobilizují a politizují. Už i u nás mají piráti politickou stranu. Tady je kdekdo chybně chápe jako recesi, ale v Evropském parlamentu již mají křeslo (Christian ENGSTRÖM, Piratpartiet). Čím více po pirátech půjdete, tím bude pirátské hnutí silnější (viz http://www.piratskenoviny.cz/?c_id=32014).

Třetí možnost je nechat si dílo v šuplíku. A to je vlastně jediná reálná možnost, jak sdílení zamezit.

Tento výčet je pro vás jistě velice neuspokojivý. Ale je potřeba si uvědomit, že sdílení nelze zastavit. Sdílení ale má i pozitivní dopad. Díky němu se o vás dozví hodně lidí. Internet a sdílení podporuje tvorbu a vzdělání. Umění přestává mít konzumní charakter, protože se stále více lidí zapojuje do tvorby a snadná dostupnost děl je inspiruje. Vzniká úplně nová kultura.

Ti z vás, kteří si již uvědomili, že sdílení nezastaví, si musí jistě klást otázku, jak se s tím vyrovnat. Je jen otázkou času, kdy přestanou fungovat staré obchodní modely. Je potřeba najít alternativní cesty distribuce děl.

Řešením je obejít velké nakladatele a vydavatelství. Pro spisovatele je například možnost nabízet za dobrovolný příspěvek, a nebo i vámi stanovený, e-booky ke stažení a pro zájemce o tištěnou knihu nabízet výtisk přes nakladatele, kteří jsou schopni vydávat knihy malým nákladem. Úspěšní autoři mohou zveřejnit svou další knihu, až když se jim na speciálně pro tento účel vytvořeném účtě sejde stanovená částka. Fanoušci, kteří mají zájem o další knihu autora vám dobrovolně na budoucí knihu přispějí. Podobně může fungovat i distribuce audia a videa. Existuje například iTunes, kde si můžete za lidové ceny stáhnout MP3 vaší oblíbené písničky. Berte to jako nástin. Alternativních distribucí lze najít již teď mnoho a další možnosti se objeví.

Jestli vaše umění za něco stojí, najde si i fanoušky ochotné vám za něj zaplatit. Kdyby tomu tak nebylo, už byste nějakou dobu za vaše díla nic nedostávali, protože vaše dílo si může každý z internetu stáhnout již nyní.

Možná, že tuto zprávu budete ignorovat, ale pokud jen přeci budete reagovat a budete mi oponovat, prosím, upřímně také uveďte, zda jste někdy někomu pořídili kopii nějakého díla. A pokud ano, že toho velmi litujete a že už nikdy nikomu nebudete nic sdílet a také, že odsuzujete knihovny a videopůjčovny, protože to jsou instituce na sdílení přímo založené. Internet je mimo jiné i jednou obrovskou knihovnou a videopůjčovnou.

Producenti filmu Smrt čeká všude (The Hurt Locker) pořádají hon na piráty, kteří si film stáhli přes BitTorrent. Již předali soudu 700 IP adres z nasbíraných 5000 a žádají údaje osob, kterým IP adresy v době stahování patřily. Každému pak nabídnou mimosoudní vyrovnání ve výši 2500 dolarů. Více informací v angličtině zde: http://torrentfreak.com/ip-addresses-of-first-hurt-locker-victims-revealed-100609/

Za sebe mohu říct, že z tohoto důvodu na tento film nepůjdu do kina a ani si nekoupím DVD. Těmto producentům nehodlám dát ani korunu.

Vyzývám tímto další piráty k bojkotu tohoto filmu.

Nedávno proběhly volby do poslanecké sněmovny. Většina mých známých je s výsledkem voleb nadmíru spokojená a už se zase všichni vrátili ke svým oblíbeným činnostem. Já s nimi radost nesdílím.

K mému výběru politických stran. Na volby jsem se zrovna moc svědomitě nepřipravoval, protože jsem nevěřil, že najdu v obálce stranu, která mi má co nabídnout. Ale udělal jsem si nakonec trochu času a vyřazovací metodou jsem postupně vyhodil do koše volební lístky: xenofoby DSSS, minulostí zatížené KSČM, zdiskreditované ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP09, SZ, neprůhledné a podivné VV.

Dále jsem se zamyslel nad tím, který hlavní bod je pro mě důležitý, a už od chvíle, kdy mohu volit a o politiku se zajímám, je pro mě důležitým bodem přímá demokracie, takže jsem vyřadil strany, které nemají v programu přímou demokracii. Zbylo mi jen pár volebních lístků, ze kterých jsem vyřadil ještě Pravý blok, protože pan Cibulka na mě působí velice paranoidním dojmem.

Strana, která prosazuje přímou demokracii, podle mě musí být samotna řízena přímou demokracií, a tak po hlubším prozkoumání těchto zbylých stran mi zůstal v ruce lístek České pirátské strany.

Pomyslel jsem si: „Piráti? Cože? To je spíš nějaká sranda ne?“

Nebyla. Pořádně jsem se o nich informoval, a jelikož Internet je jejich moře jak zní jejich slogan, našel jsem si o nich snadno vše potřebné.

Česká pirátská strana (ČPS) není xenofobní, není zatížena minulostí, ještě neporušila své sliby (i když neměla ještě moc možností to udělat, uznávám), členové jsou převážně noví a mladí lidé, kteří s politikou nemají zkušenosti, je otevřená, má transparentní financování, chce zavést přímou demokracii, a hlavně samotná ČPS je řízena přímou demokracií, což je mezi politickými stranami naprosto ojedinělá záležitost. ČPS jde s dobou a funguje hlavně přes internet a pomocí sociálních sítí.

ČPS bojuje za svobodné sdílení informací a to i autorských děl, zrušení patentů, transparentnost, otevřený stát.

Tady je nutno trochu, prozatím alespoň krátce, vysvětlit, proč si myslím, že by se měla autorská díla sdílet zdarma.
Sdílení tu je a nejde zastavit, pokud se nezmění samotná společnost. Ale myslím si, že sdílení informací je člověku přirozené a žádoucí, a změnit společnost tak, aby nesdílela, je z mého pohledu naprosto nemožné.
Žádoucí je sdílení proto, protože se tak díla dostanou k více lidem a tím podporují vytváření nových děl a vzdělanost. Vzniká nová generace, pro kterou umění není jen konzum. Technický vývoj a rozvoj internetu umožňuje nejen umění přijímat, ale také vytvářet. Copyright a patenty brzdí vývoj umění, kultury a vědy.

Téma legalizace sdílení je tak rozsáhlé, že si dávám za úkol se o něm někdy v příštích článcích více rozepsat.

S celým ne příliš rozsáhlým programem jsem se seznámil za pár minut a se vším se ztotožnil. Podíval jsem se na vystoupení předsedy ČPS Ivana Bartoše v médiích a s drtivou většinou jeho názorů jsem souhlasil.

Měl jsem vybráno.

Chtěl bych upřesnit informaci o tom, kdy si občanka může zvolit nepřechýlené příjmení.

Jde o zákon č. 165/2004 Sb. konkrétně §69 bod (2):

(2) Při zápisu uzavření manželství lze na základě žádosti ženy, jíž se uzavření manželství týká, uvést v matriční knize příjmení, které bude po uzavření manželství užívat, v mužském tvaru, jde-li o
a) cizinku,
b) občanku, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině,
c) občanku, jejíž manžel je cizinec,
d) občanku, která je jiné než české národnosti

Tento zákon v bodě d) diskriminuje občanky s českou národností, čili týká se národnosti, ne občanství.

Naštěstí to není bod fatální. Řešil jsem tento problém se svou manželkou a ačkoliv máme oba české občanství, má v matrice zapsánu mužskou formu příjmení a bylo to možné právě díky podmínce d).

Národnost je věc, kterou nelze nijak prokázat, protože se prohlašuje podle vlastního přesvědčení a to lze libovolně kdykoliv měnit. Národnost se často zaměňuje s občanstvím a bývá v povědomí občanů jako něco dané nám při narození. Možná je tomu tak proto, že se dříve uváděla v občanském průkaze, ale v současnosti tomu tak není.

Listina základních práv a svobod deklaruje ve čl. 3 odst. 2: „Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.“

Při zápisu o uzavření manželství na matrice zažádejte o zápis mužského tvaru příjmení. Dostanete formulář, kde uvedete, na základě kterého bodu o to žádáte. Uveďte bod d) a pak jen vyplňte národnost – cokoliv jiného než českou. Například něměckou, ačkoliv jste češka jak poleno. Jste-li z Moravy či Slezska, doporučuji uvést národnost moravskou či slezskou. Pokud se opravdu cítíte být čechy, zkuste třeba národnost slovanskou a nebo československou. Fantazii se meze nekladou. I kdybyste uvedli národnost eskymáckou, jste v souladu se zákonem. Pokud budou na matrice protestovat, nezbývá vám než je poučit o svých právech.

Tento článek vyšel v Britských listech 5. září 2007 – http://www.blisty.cz/2007/9/5/art36127.html

Vzhledem k tomu, že začínám mít potřebu se v poslední době vyjadřovat k některým tématům, rozhodl jsem se založit si vlastní blog, a obnovit tím vlastně i své staré neaktualizované stránky.

Kdo mne nezná, může se o mě něco dozvědět na stránce „O mě„.

S jakými tématy se zde v budoucnu asi setkáte? Pravděpodobně zde budu psát o všem co mě zajímá, baví, štve, udivuje a možná i živí. Takže pokud bych měl něco zmínit, tak to bude o politice, o pirátech, o programování, open source a Linuxu, o online počítačových hrách, Heroes of Newerth, World of Warcraft, o hudbě, filmech a knihách, o jazycích, o interlingvistice a esperantu, o  Číně, čínštině a kung-fu, o Neslyšících a o znakových jazycích. To ovšem není celý výčet toho, o čem se tu pravděpodobně dočtete.

Jestli máte pocit, že by vás něco z toho mohlo zajímat, tak v pravém sloupci dole najdete odkaz na můj profil na facebooku a nebo si můžete dát follow na můj twitter. Každý nový článek v blogu budu totiž avízovat i tam.